Proč nejsem intošem?

Dovoluji-li si v titulku parafrázovat název známé Čapkovy stati Proč nejsem komunistou, vede mne k tomu přesvědčení, že smyslové počitky nepředstavují samy o sobě dostatečný důvod, proč je třeba intoše pronásledovat a bít. To, že jsou na pohled hnusní, smrdí a neustále melou pantem, je věc závažná, leč jedná se toliko o vnější projev jejich vnitřní méněcennosti. Ano, třebaže v široké veřejnosti dosud přetrvává pocit, že intoš je totéž co intelektuál a představuje tedy intelektuální elitu národa, opak je pravdou. Každý intoš je totiž především naprostý blb.

Jedině intoš je schopen splést dohromady věci objektivně nesouvisející (např. Kafku a psí hovno) a vyvozovat z takových zcestných premis dalekosáhlé konsekvence. Kritizuje-li například intoš stav městské hromadné dopravy, můžeme si být jisti, že jej k tomu nepřivedla prostá skutečnost, že mu ujela tramvaj. Tento fakt sám o sobě intošům nevadí, protože - majíce prd co na práci - zásadně nikam nespěchají. Intoš nadává dopravním podnikům nejspíše proto, že se uprostřed noci (protože má prd co na práci, nepotřebuje logicky ani spát) v Kierkegaardově díle Buď - anebo dočetl cosi o tom, že filozofie není schopna vyřešit jedinou otázku, odhlédne-li od samotného subjektu. To intoše natolik rozruší, že v roztržitosti posnídá asparágus a vydá se do světa zjistit, co je na Kierkegaardově tvrzení pravdy. Řidič tramvaje, který na jeho klátivou postavu přískoky se blížící k zastávce nejen nepočká, ale navíc mu málem ujede špinavý palec u nohy (provokativně trčící ze smradlavých kristusek do kolejiště), je pak v intošových očích ztělesněním chybného filozofického přístupu odhlížejícího od subjektu.

Připomínám, že pro každého normálního člověka by řidič byl prostě čurák. Ostatně tím spíš, že propásl jedinečnou příležitost udělat z intoše doživotního kripla a ku prospěchu společnosti tak výrazným způsobem omezit jeho akční rádius. Intoši by přece měli cestovat pouze tramvají do stanice ouha.